U pomníčku jsou vítáni všichni! Známí, neznámí, kamarádi, nekamarádi. A pokud se někdy stane, že jeho existenci objeví (bez mého přičinění) někdo, kdo mě zná, miluje nebo nenávidí (a nedej bože tu někde figuruje v roli hlavní či vedlejší postavy) - ať má, prosím, na paměti, že pomníček je pouze výplodem mého světa. Zkreslený obraz skutečnosti! Vězte tedy, věřím Vám, že to můžete vidět jinak... Ale Vy zase věřte na oplátku mně! Je to jen Váš problém a s tímhle místem to nic nezmění... :o) Je to můj pomník, mé teritorium... Můžete protestovat, můžete mi třeba i vynadat, ale...
Sama jsem věřila, že můj první článek po dlooooouhé pauze bude trochu, nó řekněme trochu jiný... Ale tohle nešlo nechat jen tak! Řekněte sami, máte u Vás něco podobného??
Né, nenajdete tu žádnou oficiální definici. Pokud ji znáte, pochlubte se mi do komentářů! Nebo se jen podělte s nějakou svou. Tohle je o tom, co pod tím vidím já. Aneb nikdy nevíte, jaké spot-nápady ve Vás vyvolá spinningové kolo.
Věřte mi to, nebo ne. Ale vždycky mě trápila jedna věc. Až zemře A. C. Clarke, bude o tom spot ve večerních zprávách České televize? Pošetilé, hloupé... Možná. Ale je to tak.
Tohle se Vám možná nebude líbit. Nebo se Vám bude líbit až moc. Pravidlo sedmé zní: "Nechlastejte! Nebo pokud to jinak nejde, zlijte se radši do bezvědomí!"
Seděla jsem na kamených schodech, kousek pod vrchem, který se vypíná nad moravskotřebovským hřbitovem. Užívala si jara, obdivovala své nové rifle :-) a pozorovala klesající slunce nad silnicí první třídy. A v hlavě mi zněla jediná nesourodá věta: „Jménem všech pozůstalých: Zarmoucená rodina."
Zakládám novou rubriku – čistě neautorskou. Ale v souvislosti s ní Vám dlužím jeden příběh. Nikdy jsem si nekoupila svůj notebook. Ani se k tomu nechystám! Přesto už byly dva, které jsem nazývala svými. Příběh, který Vám chci vyprávět, se dotýká toho prvního...
užila své první mistrovství světa v ledním hokeji! Podklad pro dnešní spot vznikl přesně podle hesla: Když nepřijede Irmiš na šampionát, musí holt šampionát přijet za Irmiš...
Přiznávám, tenhle post bude postrádat jakýkoli (byť sebemenší) náznak originality... :-) Ale rozhodla jsem trochu si zabilancovat, udělat si takový malý rozcestníček roku 2007...
Wydere, je to na tvou zodpovědnost! :-) Zdá se, že někdo přeci jen zatoužil vidět mou verzi toho, čemu se běžně říká pracovní plocha MS Windows... I když – já tomu říkám jinak...
V jiné době, v jiném světle. Honí se mi v hlavě slova. Navenek nemají souvislost, alespoň to tak vypadá. Má první láska, pochopení, slzy, souhvězdí Lyry, dozvukující Škorpioni... Je toho moc. A někde hluboko uvnitř mě, v té jemné ozvěně – spojuje je jediné slovo – K-PAX.